29.10.2013 - Speedi na Vranově

O podzimních prázdninách, po chytání násaďáků na Polance v Třebíči, jsme byli pěkně znudění. Trenéra hned napadlo, že bychom měli udělat opět nějaké malé soustředění nebo trénink na neznámé vodě. Milan navrhoval Vranov na jejich chatě a to se nedá odmítat. Osobně jsem ještě na Vranově nechytal a moc to tam neznám.

První okoun výpravy.

Už jenom příjezdová cesta mě utvrdila, že toto místo si brzy velice zamiluji. Po vystoupení z auta stojím vedle dřevěné chaty a dívám se na přehradu. Tu pokrývá ještě pomalu se zvedající mlha. Na druhé straně se tyčí obrovská špičatá skála. Milan nám povídá, že tam je sumec, kterého nikdy nemůže vytáhnout. „Milane, je to rybařina,“ povídá David a už si vybaluje své vláčecí náčiní a chtěl Milanovi ukázat, že je dobrý rybář a sumce vytáhne. Známe ale Davida, rozjel se s loďkou a při pomyšlení na velkého sumce se roztřepal tak, že se málem převrátil s loďkou. S Erikem chytili velké množství okounů, štiku a candáta. Já jsem si s Milanem hověl na břehu, ale ryby nám nechtěly vůbec brát. „No a co,“ řekl jsem si a kochal jsem se malebným údolím.

Candátek z hloubky.

Na rybách čas neskutečně letí, zdálo se mi jako bych si před chvílí poprvé nahodil, ale už byl čas oběda. Milan známý tremp rozdělal oheň a dělali jsme si párky. Měli jsme moc energie a zase jsme vmýšleli různé blbosti. To nenechalo trenéra chladného a co by dup, jsme měli novou aktivitu. Vytáhli jsme kánoi. Já jsem zasedl na pozici kormidelníka, ostatní členové týmu mi dělali háčka. Ač jsem očekával brzké koupání, nakonec jsme se „neudělali“. Dojeli jsme totálně bez šťávy. Ještě že na nás Milan čekal s grilovaným kuřetem. Dokonce už se i špičky feederů rozhýbaly. První záběr, první ryba, trenér vytáhl plotici. Poté cejna a už to jelo. Bohužel po změně času se stmívá již v 5 a to chytat už moc nelze. Museli jsme zabalit věci a vyrazit domů na večeři za rodinami. Jsme rozhodnutí se sem vrátit, je to kouzelné místo.

Za Speed feeder team

Koupač